Básničky:

Sladký sen

jan skacal

to jsou nádherně citáty pár mě rozbrečelo

Ahoj, nevíte někdo, od jakého autora je báseň: Šel jsem ráno do školy... Předem děkuji, Martin

Tmavá noční ulice

Jdu tmavou noční ulicí
a déšť mi smáčí vlasy
Kolem mihl se někdo s deštníkem,
aby nebyl mokrý asi
Já zvolním ještě více krok
a přijímám tu vodu
Ať pohladí mě po tvářích,
než dojdu k domovnímu schodu.

Ten kdo má tě rád

Ten, kdo má tě rád,
je v tom prý až po pás.
Těch pár něžných pout je znát.
Kytky do všech váz ti nosí.
Co je adres!On zná jen tu tvou.
Těch, co za láskou jdou i bosí,
je snad míň,než-li dřív, ale jsou.
Jen s tím jedním, s ním
čeká tě prý štěstí.
Není problém žít, já vím.
Co však jednou?Jak se říká:až příjdou dny zlé?
Jen ten, kdo tě má rád, ví své.

Dal jsi mi čtyřlístek
Chtěla jsem napsat báseň
o čtyřlístku v dlani.
Chtěla jsem tušit
co všechno dokáže změnit.
Chtěla jsem hádat
kolik v sobě ukrývá přání,
ale jak psát o něčem
o čem nemám zdání?
Šla jsem hledat
zelené kvítí přání.
Hledala jsem snad všude
a došla k poznání
Není třeba hledat,
je zbytečné za štěstím běhat.
Stačí se zbavit
strachu z lásky,
strhnout si z očí
i srdce pásky.
S nápisy-není,nemůžu,
to se mi nemůže stát.
Přijmout víru-
to co je přede mnou
si prostě můžu brát!
Dal jsi mi čtyřlístek,
zabalil mi ho do dlaně
a já mám teď v očích
příběh věčného Máje.
Je kolem mě samé kvítí,
čtyřlístek mi v dlani
nádherně svítí.
Dal jsi mi poznat,
že má v sobě
splněná přání.
Nádherné snění
i mrazivé očekávání.
Víru,že i sny se
ve skutek změní.
Život si proměnit
v krásné snění.

Jen slova útěchy.

Zachraň mě,
Srdce se mi rozpadá.
Zapoměl,
Slunce pomalu zapadá.

Nechal mě tam,
Zhroutil se mi svět.
Slza stéká za jinou,
Slova vyjádří můj hněv.

Ležím na zemi,
Tiše jen pláču.

Srdce trhá mi žal,
On nechal mě tu stát,
Sen překrásný se mi zdál,
Když nechal mě poklidným spánkem spát.

Pěstmi buším do země,
„Nech ji ona za to nemůže,“
Moje poslední záchrana.
Hlas toho co mi pomůže.

Slzy vyschli,
Srdce slabě bije.
Rukou přejíždím po kůži,
Jež příjemně mě hřeje.

Huňatý kožich,
Pod prsty zašustí.
Rudohnědý vlk,
Náramek pro štěstí.

Jiným je tu pro mě,
Tajemství mi prozradil,
To které tajil přede mnou,
To po, kterém se mi dech zatajil.

Láska je mocná,
Než kouzla mocnější.
Dítě si chovám,
Už jsem šťastnější.

Srdce je jeho,
On se o něj postará.
Něco se změnilo,
Legenda prastará.

On má mladý být,
Ona zestárnout.
My to však změnili.
Spolu jsme si žili.

Moje stáří se zastaví,
Dech se mi zatají.
Znovu ho vidím
Ale náklonnost k němu necítím.

Hledíme na sebe,
Jako vzdálení přátelé.
Ti co se po letech setkají,
Ale slova omluv si šeptají.

„Nech mě, nechtěl jsi mě,
Už jsem šťastnější.“
Slova vyplynou,
Nahlas jsou pravdivější.

Mramorová kůže,
Jasný třpyt slz,
Co člověk zmůže,
Jaký má vkus.

Krvavé slzy anděla,
Pro něj jsem noci probděla,
Ale Nyní věci se změnili,
Sny mé se již splnili.

Jiný mě tehdy zachránil,
Spravil to co jiný poranil.
Srdce znovu celé je,
On si myslí, že zničí jej.

Znovu už mu to nedovolím,
Jeho vlivu se nepodvolím.
Jiný si mé srdce získal.
Po nocích mi hudbu pískal.

Nebyl to zpěv,
Ne to ne.
Ale mé srdce to zahřeje.

Láska má přichází,
Já přístav svůj nacházím.
V jeho horkém náručí,
Bezpečí mi zaručí.

Příběh je u konce,
Lásku jsem našla,
On odešel za jinou,
Mě nechal tu s mojí rodinou.

A jak příběh pokračuje?
Nikdo nepoví..
Ale šťastný konec zaručuje,
Lásku jejich, v záhrobí.

Co nám láska šeptá

Stalo se to jednou v létě
když byla krásná noc
seznámil se s ní lehce
miloval ji moc.

Avšak osud sítě spřádá
nemoc byla zlá,
nestačilo že ho má ráda
a tak se obětovala.

TOHLE láska vypráví
a říká tomu sny,
nic uz se teď nespraví
jen sčítat může dny!

Do lístků růže ukrytá…

Do lístků růže ukrytá,
věčně čekajíc na zázrak…
Pitomou láskou zakletá,
ta dívka jménem Vrak..
Jako blázen tančila v dešti..
a nikdy nebyla dnešní..
Ta dívka blázen byla snad..
a hlavu jí sek svět-ten kat…

Nikdy nebuď smutný

Nikdy nebuď smutný, příteli můj,
neopustím tě, tak při mě stůj,
staň se co staň, bude i líp,
nezapomeň přátelství není slib.

Jsem za tě ráda, přijímáš osud,
jsi někdo jiný, než znala jsem dosud,
v smutku i neštěstí, stojím s tebou,
líp než v jednom, táhne se to ve dvou.

Hodím ti lano, skočíš-li ze skály,
s nosem červeným příjdu za tebou,
aby se oči tvé zase jen smály,
a chmury tvé zase daleko odejdou.

Šel jsem ráno do školy…

Šel jsem ráno do školy,
zapomněl jsem úkoly.
Dostal jsem hned otázku:
„Co bylo na provázku?”
Řekl jsem, že vůl,
asi mám jen mozku půl.
Byla to jen blbá husa,
do toho mě štípla vosa.

Dál jsme měli hudebku,
už mám z toho všeho depku.
Pak jsme měli matiku,
cítil jsem tu papriku.
Asi byla z cizí pusy,
bohužel to byla Lucy.
Byl to pěkně velký smrad,
já jsem z toho málem spad.

Učitelka sebou sekla,
kdyby jen ta země změkla.
Odvezli ji do špitálu,
do chirurgického sálu.
Operace byla dlouhá,
učitelka byla šmoula.
Byla modrá jako svět,
umřela za minut pět.

Dopadlo to velmi špatně,
vzpomínám si na to matně.
Právě leží na hřbitově,
den jsem nezvlád pohodově.

Zvoneček

Někdo zvoní, nadávám,
nemám ruce volné,
právě tchýni vyndávám
z kyseliny solné.
Pár gumových rukavic,
marně šmátrám po dně,
nezbylo z ní vůbec nic,
ač jí bylo hodně.

Včerejšek

Včerejšek je pryč.
Dnes už tu z něj není nic.
Tak se neboj, on už se nevrátí.
Tvým strachem zaplatí.

Tak proč se třeseš?
Už je pryč, sama tu seš.
Sama, úplně sama,
strach vypusť, dnešek už máš.
Dnes, nic špatného nehrozí,
vzpomínky na včerejšek mizí.
Uvolni svou mysl i duši,
přemýšlej, proč tu jsi.
Protože včerejšek je pryč,
a ty žij dneškem. Strach je nic.

Závist

kosou ostrou jako břit
utnu žlutých tulipánů
nemohu oko přimhouřit
a zasazuji další ránu

padají lístky okvětní
zbrocené slzami rosy
do kraje tichý nářek zní
hynoucí švihem kosy

žluté jsou hlavy spadané
žlutá je barva závisti
neuctím padlé poddané
ať svědomí své očistí

pak otočím se zády k nim
a ponechám je osudu
snad viny někdy odpustím
slepý však již nebudu

tou kosou jsou mé činy
pomsta brousí její zub
není zloby bez příčiny
všechno má svůj líc a rub

ne vždy je dobrý hněv
když objeví se chyba v květu
ne vždy zní slova jako zpěv
a pravda s láskou vládnou světu

Osud básníka

Ptám se sám sebe proč sem pořád sám,
nevím čemu mám věřit v co doufat,
je chyba ve mě a nebo takový osud mám,
vím jen, že nemá smysl stále zoufat.

Proč zrovna já na lásku smůlu mám,
je to snad nutnost aby musel básník trpět?
proč by i bez toho nemohlo jeho dílo uspět?
tu otázku si každý den pokládám.

Je to snad osud básníků aby byl život plný trápení ,
vždyť jen dělají krásnější svět,
já ale i přes to doufám v dobré znamení,
i když nepřijde zrovna hned.

Každý si zaslouží být šťastný,
někdy je k tomu cesta těžká a dlouhá,
ale žádný boj není marný,
když je v člověku víra a touha.

Dětský nářek a voda tekoucí

Dětský nářek a voda tekoucí
a dva obrovští pavouci
tma chlad a pronikavý zvuk
pojdte tiše od božích muk
Strach nás obklopoval
…a my šli spolu
cestou trnitou až uplně dolů
Přitisknuti k sobě a strachy se klepali
za vším co se pohlo
jsme něco nadpřirozeného sledovali
a když jsme došli,došli jsme domů
usedli jsme k stolu
ty jsi mě políbila jemně na rtíky
pak přišli láskyplné a hřejivé dotyky
a ještě před spaním jsme si přísahali
že nás nikdo už od sebe nerozdělí

Kočka
Ríká se o ní, že je falešná
však takových lidí je mnohem víc.
Pohladíš kočku
a ta se prohne podle hlazení
i lidís pružnou páteří je mnohem víc
Má krásné oči a přeci rychle zapomíná
i takových lidí je mnohem víc.
Tak nač mít něco zazlé tomu zvířeti,
když mezi množstvím lidí se lehce vytratí.

ŽIVOT JE KRÁSNÝ...
Život je krásný,
když slunko hřeje
a nebe je jasný,
déšť zalévá zprahlou zem
a pak je tu zas krásný den.

Když na podzim listí padá,
pavouk babí léto spřádá,
podzim už se mění v zimu
a přináší nám velkou rýmu.

I když padá sníh,
neb všude je jasno,
ve dne odráží se dětský smích
a v noci zraje krásno.

Na jaře už všechno taje,
teplý větřík zlehka vane,
až poupátko pohladí svým dechem,
obalí se krásným květem.

I když jsou tu kruté časy,
život stojí za to,
ale pamatuj si,
že život, jaký v osudu máš,
si ty sám uděláš.

SLADKÝ SEN
Jan Skácel:
Pole jsou zoraná a hnědá
a brázdy rovné jako klády
z nugátu nebo z čokolády.
Dětem to ovšem spáti nedá
a často se jim v noci zdává,
že z marcipánu je i tráva
a stromy ze sladkého dříví.
Ráno se probudí a diví,
že skutečnost je zcela jiná.
I když by děti byly rády,
svšt vůbec není z čokolády
a ani pole,tráva,hlína.
Kdyby svět sladký byl a jedlý,
tak by ho lidé dávno snědli.